Šedá je pro mě barvou bruselské zimy

Šedá je pro mě barvou zimy v Bruselu. Neustále koukám do ocelově šedé oblohy. Sluníčko vykoukne jen minimálně a když ano, tak všichni běžíme hned ven načerpat vitamín D. Vydatný déšť tu padá z nebe místo sněhu, parky jsou plné bláta. Mrzne jen sporadicky a sníh se objevuje spíš ve východní části Belgie. Tento rok nasněžilo poprvé a naposledy na začátku března a bílá pokrývka byla do hodiny pryč. Já v tomhle žiju dva roky, ale jak takovou zimu plnou deště, snáší na slovo vzatí bruselané?

Déšť ve všech podobách

Prší ze strany, prší z nebe, prší od země…krápe, mrholí, je slejvák, padají trakaře, chystá se konec světa. Tak nějak bych popsala různé druhy deště, které v Bruselu zažívám poměrně často. Já, zvyklá na trochu jiné počasí z Čech, jsem byla celkem překvapená, když mé první léto v Bruselu pršelo a pršelo. Léto 2021 překvapilo i některé Belgičani, kteří se několikrát do roka létají vyhřívat na exotické dovolené. Ale jinak si z deště nic nedělají.

Deštníky se tu příliš nepoužívají, protože často během deště také fouká silný vítr a deštník se obrátí naruby a skončí v koši úplně stejně jako na úvodní fotce. Takže venčení psů v drobném slejváku nebo běhání v parku je tady běžným jevem. Pro nás Čechy doporučuji teplé a nepromokavé oblečení, holinky jsou tady nutnost. Ovšem lidé po Bruselu běhají v dešti v kraťasech a tričku. Na od vichru ošlehané tváře a rudá kolena nedbají.

Každý víkend a za každého počasí vyrážejí do bruselských parků místní oddíly skautů. Jejich uniformy (složené z kraťasů a podkolenek) se celý rok nijak moc nemění. Jsou tu od malička zvyklí na studený odchov. Proto jsem tu několik prvních měsíců měla nudli u nosu, i když bylo léto.

Na kole do práce

Obyvatelé Bruselu rozhodně nejsou z cukru. Hodně pracují a chodí do uzavřených fitness center, protože co jiného se dá dělat během neustálého silného deště. Nicméně asi život je naučil, že být na vzduchu je pro nás také poměrně důležité, a tak za každého počasí vyráží do práce na kolech. Brusel není taková rovinka jako třeba Amsterdam, takže elektrická kola to jistí.

U nás v Čechách bychom si řekli „zase chčije, fuuuj, tak to jedu autem nebo sockou“. Tady přidají o pár vrstev nepromokavého oblečení víc a vydají se vstříc husté bruselské dopravě a vydatnému lijáku – na kole. Každý den ráno proudí městem nejenom zástupy aut, ale také cyklistů.

Kola roztodivných tvarů

Bruselané jsou zarytí cyklisti a tento sport milují všichni v celé Belgii. Ostatně také současný premiér Belgie Alexander De Croo si v každé volné chvíli vyrazí zajezdit a pak se samozřejmě fotkami pochlubí na sociálních sítích (jak už to dneska děláme skoro všichni). Do všemožných závodů na kolech, kterými se Belgie pyšní, se tady ale pouštět nebudu, protože rozhodně na ně nejsem odborník. Pojďme se ale vrátit k tvarům a provedením kol.

Mým okem pozorovatele jsem zjistila, že se tu vozí na kole všichni a všechno – děti, páry na dvojkole, psi, tašky, tašky s nákupy, velké nákupy… Jako příslušenství ke kolům tu vyrábějí samozřejmě nespočet boudiček, kabinek, vozíčků, ve kterých Bruselané nejčastěji přepravují své děti. Samozřejmě je třeba vymyslet, aby na ně příliš nepršelo, protože se tu počasí mění opravdu za dne na den (někdy z minuty na minutu), takže ony boudičky mají i střechy, plachty a jiné úkryty. Děti a jiné přepravované věci jsou pak pěkně v klidu a v suchu. Nepředstavujte si klasickou plastovou sedačku pro dítě, jakou máme v Čechách (i když i takovou tu sem tam zahlédnete), ale opravdu sofistikované lavičky na kolečkách, které zapřáhnete za elektrokolo a už vezete tři potomky.

Jako v každém hlavním a větším městě se tu dají půjčit také veřejná kola, například Villo! Výhodou pro turisty je, že se většina aplikací, které jsou k vypůjčení kola potřeba, se dá přepnout do angličtiny. Takových sdílených elektrokol a koloběžek jsou v celém Bruselu mraky od různých provozovatelů – stačí se porozhlédnout kolem sebe. Jejich nedbalé odkládání a parkování na frekventovaných ulicích často neseme nelibě my, kteří je musíme neustále obcházet. Což se město snaží řešit vyznačováním míst, kam ty stroje po jízdě zaparkovat.

Za poslední dva roky jsem také objevila, že je každý rok v Bruselu den bez aut. Je to vždy neděle, kdy jsou kolem města rozmístění policisté a pouštějí sem jen auta rezidentů. Celá akce je dopředu všude možně hlášená, aby o tom všichni věděli. Ale o tom třeba zase příště. 🙂

Co dělat v zimě v Bruselu?

Je toho mnoho, i když se obloha dost mračí, občas vykoukne sluníčko. Když je venku špatné počasí, tak kam můžete zajít? Do muzea, do kavárny, do divadla, na ples, do kina. Nabízí se spousta možností a Brusel během zimní sezóny žije i navzdory nepříjemnému deštivému počasí.

Pokud budete v Bruselu během zimních měsíců, tak vám přímo doporučuji se vypravit do muzejní čtvrti poblíž Mon des Arts. Užijete si jak výhled na historické centrum města, tak budete obklopeni několika muzei.

Jestli budete mít to štěstí a během zimy nebude pršet, tak určitě navštivte bruselské parky, které jsou většinou taková malá zoo. Volně tu žijí papoušci, kteří se na místní klima adaptovali. Poznáte je podle dramatického řevu, ne to není ptačí zpěv, ale řev. Možná budete mít štěstí a narazíte i na černou labuť.

Do jakých parků vyrazit? Zkuste Woluwe park, který je kousek stranou od centra. Krásný je také park Léopold, kam si můžete jí odpočinout po návštěvě bruselských EU institucí. Park du Cinquantenaire je také skvělá možnost navštívit výstavu aut – Autoworld, Královské armádní muzeum či Muzeum umění a historie, ale hlavně uvidíte bránu Monument du Cinquantenaire (jestli to neumíte vyslovit, tak nevěště hlavu, já s tím mám problém taky). Tento monument vám jistě připomene Braniborskou bránu. Jde o místo, které je v Bruselu fajn vidět. Tady se každý rok slaví různé národní svátky – například den vzniku Belgii. Víte, kdy to bylo? Napište mi sem do komentářů.

Poslední v mém výčtu parků je Parc de Bruxelles neboli Bruselský park – který je umístěn hned naproti Bruselskému paláci, což je úřad místního krále. Tam se vám může stát, že potkáte různé delegace. O bruselských a belgických parcích a lesoparcích bych mohla psát knihy, ale o tom zase v dalším článku.

Tříkralová sladká pochoutka

Po vánočních svátcích plných skvělého jídla následuje další skvělé jídlo – tentokrát krásná sladká tradice v podobě Galette des Roi neboli tříkrálového koláče. Můžete si ho úplně klidně upéct i v Česku, tady je fajn recept.

Oni Belgičani dobře vědí, že je třeba si místní zimní období zpříjemnit něčím sladkým na zub. To je pak ta všudypřítomná šedá barva zase trochu barevnější.

Další články o životě v Bruselu si můžete přečíst tady. Píšu také o cestovatelských zážitcích. Ale i o nepříjemných aspektech mého života a zdraví. Zastávám názor: „Vypsat se, ať můžu vyspat se.“ 🙂 Děkuji všem za přízeň!