Můj příběh

Ahoj, já jsem Klára Habáňová

Každý den vstávám a těším se, co mě v mém podnikání čeká. Často se usmívám, protože se každý den učím něco nového. Mám čas na svou rodinu, přátele a koníčky. Svou práci dělám ráda a každý den si užívám. Z práce čerpám novou energii. Takže je pak jednoduché žít podle hesla carpe diem. 

Velmi dobře si pamatuji, jak jsem seděla 12 hodin v práci, čekala jsem na klienty a pořád dokola opakovala tu samou práci, která mi už nedávala smysl. Neměla jsem z ničeho radost a špatnou náladu jsem si kompenzovala jídlem. Tím vším trpěla má rodina a vztahy.

Nekonečno

Nápadů

2

Vážné nemoci

100 %

Sil do dalšího psaní

Má cesta. Jak jsem se dostala k psaní blogu?

Seděla jsem v autobuse, kterým od metra sváželi do velkých administrativních budov všechny zaměstnance a najednou jsem si přišla jako uvězněná – v práci, kam nechodím úplně ráda, v životě, který nechci žít, protože mi nepřináší radost.

Říkala jsem si, že jsem už v životě prošla vážnou nemocí střev a teď chci být šťastná. Nějaký čas jsem ještě tlačila na sílu a pracovala jsou dál v korporátu. Práce mi nedávala smysl. Náplň mě bavila, ale chtěla jsem pracovat na svém vlastním projektu, který by mi dával smysl.

Najednou nastal zlom

Pak se k pracovní nespokojenosti přidaly problémy s mým zdravotním stavem. Celé to vyústilo ve velmi intenzivní panický záchvat. Když mě odvezla sanitka, tak jsem zůstala tři měsíce jako tělo bez duše a naprosto neschopná práce.

V práci jsem skončila a má cesta vedla k psychologovi a k dalším doktorům. Připadala jsem si jak důchodce ve 34 letech jsem byla úplně odrovnaná. Říkala jsem si, tak to si nezvládla a stále se obviňovala, že je to má chyba. To nikam samozřejmě nevedlo. Práce na sobě a mé zkušenosti se dvěma vážnými nemocemi mě dovedly k závěrům, ze kterých teď neskutečně těžím:

Konečně svoboda

Kdysi jsem si v práci do mobilu napsala, že už nikdy nebudu jen sedět a nic nového se neučit. S menšími odbočkami jsem si za tímhle cílem šla. Od té doby jsem se začala věnovat tomu, co mě baví a co mi dělá radost. To je psaní textů a marketing na sociálních sítích. Tomu jsem se věnovala už dřív při práci pro banku a pak mobilní operátory.

Vždycky mě bavilo psát, byla jsem u toho uvolněná a svobodná. Psaní používám také jako terapii, která mi pomáhá se zvládáním panické poruchy a ventiluji tak emoce, které musí ven. 

Teď jsem šťastná a těším se na další výzvy při práci na mém vlastním projektu!