Hubenost jako ta nejlepší povahová vlastnost

Kdybych tak byla hubená, tak bude všechno lepší. Bude se mi víc dařit v práci. Budu mít víc peněz. Víc příležitostí. Budu nosit vysněné oblečení. Zalíbím se všem. Budu prostě lepší člověk! Minimálně jedno z těchto přání jsem několikrát za život měla. Napsané to zní strašně. Můj život ovládala nereálná představa. Ale proč?

Tolik otázek ...

Proč se nemám ráda taková, jaké jsem? Proč nechválím své tělo za to, kolik toho se mnou už vydrželo? Kde se vzala všechna ta nenávist k plným tvarům? Kde se vzala ta sebelítost? Kde se vzala představa, že musím být prostě hubená a jakmile nemám 65 kg (má vysněná váha), tak jsem nedostatečná?

Je vám asi jasné, že na všechny otázky se nedá jednoduše odpovědět. Každý si musí projít svou cestu a ideálně se dostat do bodu, kdy přijme své tělo a bude ho milovat tak jak je! Není čas čekat, až někdy možná budu hubená. Až se vejdu do těch džín, co mi leží už tři roky ve skříni. Protože život utíká a nechci prožít dny plné nespokojenosti. Vy ano?

Já se nad tímhle tématem zamýšlím teď docela často. Nespokojenost s mou postavou mě provází od dospívání až do současnosti. Povím vám mé zkušenosti a zážitky, když se člověku neustále mění postava. Je to můj názor a má cesta. Věřím, že naše tělo je jenom naše a jak si s ním nakládáme je soukromé věc. Následky si každý ponese sám.

Věřím, že nemáme soudit druhé za to, jak vypadají, co si myslí, za cokoliv. Snažte se je pochopit. Když to u někoho nedokážu a je pro můj život toxický, tak ho ze svého života prostě vyškrtnu. Zdá se to razantní, možná, ale nemám v životě neomezeně času. Chci svůj čas trávit s lidmi, co mě mají rádi a něco mi dávají (stejně jako já jim).

Proč je hubenost tak důležitá?

Upřímně, já nevím. Každý jsme v něčem vychovaný. Společnost je taková, jaká je. Všude okolo nás vidíme hubené modelky, vyretušované ženy v časopisech. Holky soutěží v Miss, která z nich je hezčí … Tím tlakem z okolí se nám asi v hlavě něco přepne a chceme být také hubení a zapadnout do společnosti. Nevybočovat, aby se nám náhodou někdo nesmál. Já jsem byla až tak posedlá, že jsem se ve své první práci ptala kolegyně a nevadí, že nejsem hubená? Nestačilo mi, že mám znalosti a vzali mě, ale v hlavě jsem si myslela, že hubená bych prostě byla ještě lepší. Protože se na mě koukají lidi a jednám s klienty. Ach jo. Teď už vím, že to byl nesmysl.

Po letech sebeobviňování už znám svou hodnotu a vím, že nikdo nemá právo mě hodnotit podle vzhledu. Ono se to bohužel děje pořád a všude. Často se hodnotí ženy v politice, ženy ve veřejných funkcí a další. Není důležitý jejich názor, ale to, co mají na sobě a jak vypadají. To je samozřejmě špatně. Jsem ráda za to, že jsou holky a ženy, které sdílí na svých sociálních sítích, že je normální mít strie. Je normální mít nadváhu a přitom pravidelně cvičit. Trend body positivity mi dává velký smysl. Přijmout své tělo je skvělá věc. Jak známo s pozitivním přístupem jde všechno lépe.

Blbé kecy

Všechno spolu souvisí – sebevědomí, špatné zážitky a soudy ostatních. Já jsem během dospívání a dětství kila navíc moc neměla. Částečně za to mohla těžká nemoc a také jsem docela dost sportovala. Tak jsem to neschytala jako dítě, což musí být neskutečně nepříjemný. Já jsem se s prvními divnými reakcemi setkala až po prvních operacích spojených s ulcerózní kolitidou. Během doby, kdy jsem měla vývod, jsem dost přibrala. Konečně jsem po všech šetřivých dietách mohla jíst, a tak jsem to užívala.

Když jsem pak někam přišla a měla ukázat břicho, kde byly jizvy, a ještě nezapadalo do tabulek hubenosti, tak jsem z toho měla osypky. Pamatuji na kolegy v práci, kteří řešili jen, jestli bude jejich budoucí holka hubená. Říkala jsem si, cooo? Když tohle slyšíte pořád, už se vám to nějak do hlavy zapíše jako obecná pravda. Tak to si asi nikoho nenajdu, když nejsem hubená. Jak člověka ovlivní zdánlivě neškodné řeči.

Později jsem zjistila, že existují i chlapi pro mě, kteří nehledají jen chodící Twigy, ale chytrou holku s vlastním názorem. Ooo díky! Dneska už mi připadá, že je trochu víc informací kolem „hubenosti“, ale pořád spíš v zahraničí. Koukněte třeba na profil Ashley Graham, to je plus size modelka. V Čechách se setkávám s divným argumentem. Když nesouhlasím s tím, že by každý měl být hubený podle tabulek, tak propaguji obezitu. Všechno to jsou takové bezzubé argumenty lidí, kteří třeba byli nuceni celý život hubnout, aby zapadli do tabulek … nebo dělají sport jen proto, že se to musí. Nic z toho je nebaví, nepřináší jim to radost, ale dělají to a mají pocit, že díky tomu jsou lepší než ostatní a mohou moralizovat.

Dejte mi svátek. Nesuďte ostatní. Podívejte se hlavně na sebe.

Já jsem vyrůstala v době super hubených supermodelek. Jsem hodně ráda, že dneska už jsou v časopisech, na sociálních sítích a obecně ve veřejném prostoru holky krev a mléko.

Sebevědomí

U mě přišlo s věkem. Chtěla bych ho mít vrozené a neochvějné, ale můj život ho dost obrousil. Je pravda, že dodnes si nedokážu představit, jak si vezmu jenom legíny, sportovní podprsenku a půjdu na veřejnou hodinu jógy. Vadily by mi pohledy ostatních žen, protože mám v hlavě, že mě všichni posuzují. Ona je to ale pravda jen někdy. Na tohle jdu po krůčkách a zatím cvičím jógu v parku a tím se otužuji mezi lidmi.

To, že mi přesně tohle vadí je spojené s negativním zážitkem. Jednou jsem si vzala nové legíny a vydala jsem se na cvičení. Měla jsem z nich obrovskou radost. Nové oblečení na sport mi dodalo další energii a paní/slečna mi řekla, že je mi vidět celulitida. Jako v tu chvíli jsem se nesmála, ale pak si člověk říká, škoda, mohla jsem ji také nějak „pochválit“. Aspoň moje karma zůstala čistá. Chci tím říct, že ať máte na srdci cokoliv na ostatní, nechte si to pro sebe. Je to nezajímá. Je to jen váš pohled.

K sebevědomí mám ještě jednu příhodu. Kamarádka hodně zhubla a slušelo jí to, ono jí to slušelo i předtím, je krásná pořád! Ale ona si pořád říkala, teď vypadám dobře, předtím jsem byla hrozná, to není možný, fuj. Ale před zhubnutím to byla také ona a tímhle se vlastně zbytečně urážela jakoby ty roky, kdy vypadala trochu jinak, byly celé hrozné.

Pro mě z toho plyne jednoduchá poučka, odvozuj své sebevědomí od sebe a své vnitřní síly. Nenech si soudy ostatních zanést hlavu a nepřijímej je jako obecnou pravdu. Takové sebevědomí se ti bude v životě hodit, protože je založené na sebedůvěře v sebe sama.

Ženský cyklus - jsem nafouklá

My holky máme prostě období v měsíci, kdy jsme nafouklé a cítíme se pod psa. Jediné, co chceme, je čokoláda. Když mi konečně došlo, že menstruace je prostě mou součástí, protože jsem žena, tak se mi docela ulevilo. Samozřejmě tu čokoládu chci pořád a také si ráda zalezu pod deku a fňukám. Teď ale vím, že toto prostě patří k ženskému cyklu. Je to v pořádku. Menstruace není ostuda. Není to slabost a ani bych neměla dělat, že neexistuje.

Neee, zase jsem „TO“ dostala ach jo, já to „TO“ nechci. Strašná otrava. Napnuté tělo a naštvaná mysl. Co s tím udělám? Budu s tím bojovat, budu silná a budu fungovat jako normálně. Nikdo to na mě nesmí poznat, protože by to byla ostuda. Ale PRD, zkusila jsem nechat menstruaci prostě plynout. Je to, jak to je…

Vězte, že se syndromem polycystických vaječníků (PCOS) je to fakt velká věc, nechat menstruaci plynout. Podrobně o tom v jiným článku (už brzy). Ale ve zkratce. Díky PCOS krvácím i mimo vymezenou dobu, moje menstruace je nepravidelná a krvácím hodně silně. Výkyvy hormonů mi také způsobují velkou žravost a je to tu, kila jedou nahoru. Hormony hrají v kilech navíc prostě velkou roli. Kdo nezažil, tak se pokusí vcítit. Nehledám výmluvu proto, že nejsem hubená. Hormonální nerovnováha a nadváha jde prostě ruku v ruce, to je fakt.

JOJO efekt

Ojojoj, to znám! Několikrát za život jsem začala hubnout. Vždycky to ale bylo ze špatných důvodů. Chci dát dolů ty kila, nesnáším je, nechci mít dvě brady, už se na sebe nemůžu ani podívat. Pokaždé jsem si vybrala negativní motivaci. Chyba. Ta nenávist k vlastnímu tělu mi nikdy nevydržela tak dlouho a postupně jsem zase začala nabírat. Protože nenávist v sobě neumím a nechci živit věčně.

Co když na to půjdu přes pozitivní motivaci? Mám ráda své tělo takové, jaké je. Děkuji mu, že mi tak hezky slouží. Prošlo se mnou už tolik strastí a jede pořád skvěle. Hm, to zní dobře. Já si třeba tyhle afirmace opakuji vždycky, když na mě jde zase ta nenávist. A víte co? Cítím se lépe. Můžu se na sebe v zrcadle podívat a jsem s tím v pohodě.

Nehubnu, jím zdravě

Pozitivní motivace je super věc, ale kila dolů tolik nedává. Jeden krok je mít čistou mysl a mít se ráda (na tom pracuji pořád a budu pracovat celý život – a to je v pořádku!). Druhá věc je jíst pro sebe a své zdraví. Dobře, hezky, v klidu, zaslouženě. Já se snažím jíst zdravě, protože mě to baví, neznamená to, že si nedám nějakou prasárnu. Pak sice zjistím, že mi nic nedala a je mi po ní akorát špatně, ale umím si to odpustit.

Nejde jíst pořád na 100 % dobře, protože nikdo není dokonalý. Ani naše stravovací návyky, tak se snažím za to nepranýřovat. Dneska vím, že asi nikdy nebudu mít těch mých vysněných 65 kg a jsem spokojená. Je to tak. Jsem jaká jsem a mám se ráda.

Pohyb mě baví

U mě zase ten stejný příběh. Chci dělat takový pohyb, který mi něco dává. Teď je to například jóga, dává mi klid a rovnováhu, kterou potřebuji. Nepotřebuji se uhnat při běhání. Uběhnout maraton. Nechci se s nikým měřit. Jsem šťastná, když mám z pohybu radost a moje tělo se raduje se mnou. Vztah k běhání bych si ráda našla, ale ono to přijde. Nerada bych sportovala s odporem a nutila se do toho, to jsem také už v minulosti dělala a u ničeho jsem pak nevydržela. Jak sportujete vy? Napište mi do komentářů.

Moje rada zní

Nesuďte ostatní podle jejich těla, tím se připravujete o spoustu skvělých lidí. Vnitřní krása je napořád. Pečujte i o tu svou, protože až vám tělo bude chátrat, tak vnitřní krása zůstane. Jupí!

Obecně bych doporučila nesuďte vůbec nikoho a za nic. Já vím, občas je to šíleně náročné a děláme to někdy všichni. Ale na druhou stranu, každý konáme všechno tak, jak umíme nejlépe.

Pozitivní je, že když nebudete ostatní soudit, tak uvidíte kolik budete mít najednou v životě času. Ten můžete věnovat rozvoji své vnitřní krásy a vzdělání. Zkusíte to?