Jak se mi v roce 2020 podařilo zbláznit

Sedm let jsem měla panickou poruchu a léčili mě na vysoký tlak … aneb běhání po doktorech je nekonečný příběh a do toho pracujete, milujete, žijete, bavíte se, sportujete a chcete být už konečně v pohodě a NORMÁLNÍ. A doktoři na vás koukají jak na blázna a říkají, to nic není. Vezměte si prášek a bude to dobré. Takže jsem dosáhla svého dalšího nechtěného cíle, a to byla hodně silná panická ataka.

Panická porucha a panická ataka. Co to je?

Takže abych to vzala nějak rychle, čtivě a lidsky.

Panická ataka je tělesný projev psychické nemoci, která se jmenuje panická porucha. Při atace vaše tělo vyhodnotí, že je v nebezpečí a začne se podle toho chovat. Srdce se vám rozbuší na nejvyšší obrátky, máte v sobě neuvěřitelný neklid, přijde vám, že jsou to vaše poslední minuty života a že vás čeká infarkt. Dýcháte hrozně rychle, točí se vám hlava, brní vás ruce a nohy (to je z toho rychlého dýchání, které ale nemůžete ovlivnit, protože máte neskutečný neopodstatněný strach). Já jsem měla třeba při těch nejhorších stavech pocit, že když vstanu, tak to se mnou sekne na místě. A tohle všechno se vám stane třeba při koukání na televizi a bez zřejmé příčiny.

Už se vám to stalo? Mě jo. Musím mít taky všechno. Grrr

První ataka

Proč brát prášky, když mi nic není?

Po šesti letech zobání prášků jsem se rozhodla, že je chci vysadit, když to teda nic není! Tlak jsem měla velmi nízký, tep ok, chtěla jsem dítě a tam se tyto léky nedoporučují v prvním trimestru (to mi osvětlil až můj současný kardiolog). Vysazení mi naplánoval můj praktický lékař na 14 dnů. Měla jsem zrovna dovolenou, takže to bylo ideální období. Ale ouha. Po vysazení jsem se vrátila do práce a byla jsem najednou strašně udýchaná jen po cestě do metra. Při nenáročném cvičení jsem měla tep 170, ale pořád jsem si říkala, to může být, vždyť na to doktor upozorňoval. No a neskočilo to dobře.

Volat sanitku není otravování ale nutnost

Po několika atakách, jsem dostala zase jednu větší, a tak jsem si opět přivolala pomoc. Upozorňuji, že jsem si pořád myslela, sakra mám vysoký tlak a o žádné panické poruše jsem nevěděla. Až doktorka při druhé návštěvě pohotovosti mi napsala Neurol a já jsem se jí ptala, a to mám jako psychické problémy? Odpověď byla Neurol si berte jen jako SOS prášek, když je vám takhle špatně, to se dává k betablokátorům. Ok, šla jsem domu a žila dál s Neurolem. Ten jsem brala postupně víc a víc, protože jsem už dopředu měla strach z různých situací v práci, které jsem do té doby zvládala s naprostým klidem. A ještě mě čekalo velké drama na podzim roku 2020, když jsem si sanitku volala do třetice všeho dobrého a dneska vím, že oni vám pomohu a není to žádné vymýšlení. I když v té době jsem odolávala dva dny, abych je neotravovala v době covidu.

Třetí a největší panická ataka ze všech

V práci jsem měla enormní zápřah, který mě někdy vyčerpával, ale i dost bavil, protože jsem se chtěla stále zlepšovat a překonávat. Čekalo nás stěhování do zahraničí. Chtěla jsem také dítě a ono to nešlo. Přišel covid a nikdo nevěděl, co bude. Neměla jsem se čeho chytnou a já mám ráda věci naplánované, ale teď mi všechno plavalo na vodě a nikde nebyla žádná kotva.

Nakonec to přišlo tak plíživě

To bude z toho tlaku říkala jsem si a z nervů, vzala jsem si Neurol a jeden den volno v práci. Neměla jsem u sebe ani mobil, abych mohla odpočívat. Ležela jsem v posteli a najednou se mi rozbušilo srdce, nemohla jsem popadnout dech, dokonce jsem se začala celá klepat. Manžel měl call se svým budoucím zaměstnavatelem a neslyšel mé volání o pomoc a já neměla ten mobil … Po několikáté se mi podařilo se manžela doslova dořvat. A už pro mou maličkost jela další sanitka. Já nebyla schopná vstát z postele, nedokázala jsem si představit, že si budu muset vzít roušku, to se udusím, říkala jsem si. Tep 200. V sanitce mi dali léky na uklidnění tepu a v nemocnici jsem byla pár hodin, než se mi srdce srovnalo a rovnou mi znovu dali betablokátory s tím, že si mám zajít na psychiatrii a nezobat pořád dokola Neurol.

Prášky léčí jen příznaky a ne příčinu

Proti práškům já osobně nic nemám. Při nejhorších projevech panické poruchy mi pomohly udržet si zbytek zdravého rozumu, teď přijde to ALE. V případě panické poruchy nejsou řešením situace, jsou jen pomůcka, která je fajn jako součást komplexního přístupu. Chtěla bych tu napsat, co pomáhá mně, ať se třeba můžete inspirovat. Nejsem doktor, takže tu nechci jmenovat názvy léků a ani dávkování. To je vždy na odbornících. Tohle je jen můj příběh.

Jsem blázen, musím k psychiatrovi

Celá rozklepaná a nesvá jsem vcházela do dveří ordinace psychiatra. Po vypovězení mého příběhu, což byl neskutečný výkon, protože jsem se celá klepala a byla jsem naprosto vyčerpaná fyzicky a psychicky. Pak mi paní doktorka řekla, že se jí to zdá jako klasické příznaky panické poruchy a nasadí mi antidepresiva. V mém případě takzvané inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. Měla jsem prostor na dotazy a těch jsem opravdu měla plnou hlavu. Co mi udělají ty prášky? Jak dlouho je budu muset brát? Můžu řídit? Proč se mi to děje? Kde je příčina? Změní mi to povahu? A co třeba alkohol? K tomu napíšu ještě další článek, protože tohle napadá každého, když se mu děje to co mně.

Psycholožku už jsem naštěstí měla

K antidepresivům mi na psychiatrii doporučili ještě navštěvovat psychologa, kde budu moct příčiny podrobně rozebrat a pracovat na sobě. Já jsem měla absolutní štěstí v tom, že jsem už psycholožku měla. Viděly jsme se zatím jen jednou, ale sedla mi hned ta první, to se moc často nestává, většinou je potřeba hledat člověka, který vám fakt vyhovuje a můžete mu ukazovat a svěřovat ty nejtemnější stránky svého já. Navíc v době covidové jsou psychologové nedostatkové zboží a mají klientů nad hlavu.

Co bych dneska dělala jinak?

Po bitvě je každý generál. Jasně. Ale já už teď vím, že je fakt potřeba poslouchat své tělo. Kdybych si tenhle článek četla před rokem, tak by to pro mě byla jen slova. Ale POSLOUCHAT SVÉ TĚLO má v sobě hluboký význam.

Tady je pár bodů, co jsem si z těch šílených stavů odnesla:

Panická porucha prý jen tak nezmizí, je to ďábelská dáma, která se mnou bude napořád. Otázka je, jak si budeme rozumět. Trápení nebo přijmutí? Doufám v to nejlepší. Budeme kámošky.

2 názory na “Jak se mi v roce 2020 podařilo zbláznit”

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *