14 krabic, 6 tašek Ikea a 6 kusů nábytku. Já, manžel a naše psice Róza. To všechno jsme potřebovali dostat z bodu A (Praha) do bodu B (Brusel). Co to obnášelo?
Covid nám udělal čáru přes rozpočet
Ke konci dubna otevřeli belgické hranice i pro cizince a tak jsme konečně po dlouhých měsících rozhodování a čekání mohli začít plánovat náš přesun. Pořád jsem si říkala, že je to přeci strašně daleko v mlze a najednou šup a bylo to tu.
Manžel nejdřív letěl do Belgie sám vyzvednout služební auto, pracovní počítač a obhlédnout byty. Sehnat let na poslední chvíli a po pandemii, to nechceš. Přímý let trvá asi hodinu a půl, ale ty nebyly. Musel letět přes Vídeň a v respirátoru asi nic moc. Samozřejmě potřeboval test na covid v angličtině, takže další peníze navíc, ale chtěli jsme to, tak to máme. Vyplnil několikero dokumentů online, aby ho pak mohli v Belgii kontaktovat a mohl se nechat kontrolně otestovat. Byl týden v karanténě v ubytování přes booking odkud pracoval a pak teprve mohl do firmy pro věci.
Chápu, opatrnosti není nikdy dost. Ale byl to zdlouhavý proces.
Hledání bytu, kam může pes
Díky karanténě měl manžel jen pár dnů na to, aby se mohl koukat po našich nových bytech, které jsem já zatím v mezičase hledala na immowebu. V Belgii je v zákoně podobně jako u nás, že vám majitel bytu nesmí zakázat mít v bytě psa/zvíře. To nám sice nikdo nezakázal. Ale vždycky se po telefonu nebo osobně vymluvili na to, že majitel si tam psa nepřeje. Takhle to bylo asi u osmi bytů, už jsme docela ztráceli trpělivost, ale varianta, že pojedeme bez psice, nebyla na seznamu. Nejsme takoví páničci, kteří mají psa, jen když se jim hodí.
Naše požadavky byly celkem normální. Byt s novější kuchyní, s vanou, balkonem a možnost mít tam psa. Plus garáž nebo parkování před domem. Byli jsme ochotní si i za psa připlatit. Nakonec se na nás usmálo štěstí. Manžel byl na dvou prohlídkách a hned první i druhý byt se mu hodně líbily. Já jsem byla na každé prohlídce aspoň online na Whatsappu. Díky za technologie.
Čtvrť Saint Pierre Woluwe
K bydlení v Bruselu jsme vybrali čtvrť plnou parků Saint Pierre Woluwe. Do centra je to asi 20 minut metrem, takže pro případné dojíždění do kanceláře ideální. Hned kousek od bytu je velký park plný zvěře a na něj se napojují další dva. Za rohem máme communu (obecní úřad), plno obchodů a restaurací. Jupí. Už jsme věděli, kam to bude. Teď ještě vyřešit jak?
Jak se přesunout?
Do našeho osobáku se nám teda všechen majeteček fakt nevešel. Věděli jsme z internetu, že se normálně dělá stěhování i po Evropě. Můžete si na to objednat firmu. Super výhoda byla, že to manželovi v práci proplatí, takže jsme si mohli domluvit klasické stěhováky. Ale jak je vybrat? Nakonec měl švagr známého, který pracuje pro firmu, která také stěhuje. Hurá. Zase ty známosti.
Nekonečné třídění věcí
Člověk by neřekl, kolik věcí jsme schopní si za pět let života na jednom místě nashromáždit. Hodně to byly fakt nepotřebné věci o kterých jsme ani nevěděli, že je máme. Nepočítám věci, které pro nás mají nějakou emocionální a vzpomínkovou hodnotu (ty jsme si vzali s sebou). Tak jsem asi už dva měsíce předem třídila a třídila věci, které s sebou nepovezeme, protože je nepoužíváme, protože si chceme koupit nové, protože je nenosíme. Ještě jsem pořádně nevěděla termín přesunu, ale už jsem se pro jistotu začala věcí zbavovat. Některé dokonce ještě posloužily díky Šatníku rodinám samoživitelů.
Každou návštěvu jsme vezli k mé mámě do baráčku minimálně deset tašek s věcmi a zavalili jim dům, ale jen dočasně, než to pak dali na charitu. Manželovo rodiče jeli s plně naloženou fábií na Moravu a také tam vezli část našich nashromážděných věcí. Povedlo se! Všem děkujeme za spolupráci a trpělivost při převážení nekonečných věcí.
Den D se blíží
Čekali jsme na přestěhování půl roku a když přišlo, tak jsem si konečně plně uvědomila, že se to děje a budu bydlet jinde. Mimo svou síť přátel, známých a bez rodiny. Uf. To plné uvědomění bylo celkem drsné, ale těšila jsem se moc na všechno nové.
Před dnem D jsme samozřejmě museli všechno zabalit. Doladit logistiku stěhování. To bylo jako narvat slona do ucha jehly. Náročný. Museli jsme respektovat všechna místní pravidla a všechno splnit. V tom nám dost pomohlo převzetí bytu. Kvůli tomu jsme ještě do Bruselu jeli jen na víkend čtrnáct dnů před samotným stěhováním. Majitelka bytu nám tu leccos objasnila a vysvětlila.
Pravidlům stěhování v Belgii se budu věnovat v dalším článku. Nenechte si ho ujít. Něco je pro Čechy fakt postavené na hlavu. Například v našem domě se nesmí ke stěhování používat výtah…Cooo?
Jak v Belgii sehnat byt?
My jsme hledali byt přes immoweb.be, jak nám doporučili manželovi kolegové. Bylo to většinou buď a nebo. K žádnému bytu jsme si dopředu nemohli vytvořit vztah, nebo se na něj těšit, protože pak to vůbec nemuselo vyjít.
K našemu velkému štěstí jsme pak našli byt, kde je majitelka původem Španělka, ale už spoustu let žije v Belgii. Umí několik cizích jazyků, to se mi tady v Belgii neskutečně líbí. A myslím, že jsme jí byli sympatičtí také proto, že jsme cizinci a ona moc dobře víc jaké je to začít v nové zemi.
Když se v Belgii ucházíte o byt, tak chce většinou majitel vidět nějaké představení vás a rodiny, co s vámi bude bydlet. My jsme dokonce poslali i fotku psa, aby náš příběh získal ten lidský rozměr. Zvířátko majitelce nevadí, takže po několika odmítnutích jsme konečně měli vysněný byt.
Všem doporučuji nevzdávat to a bojovat. On se nakonec nějaký byt najde. Když nemluvíte úplně dobře francouzsky (jako my), tak hledejte anglicky mluvící majitele. Připravte si také vaše představení, ať vás nic nepřekvapí. Plus budou chtít asi vidět, že vám chodí pravidelný příjem na účet a možná i pracovní smlouvu. Tohle jsme v Čechách nezažili.
Podpis smlouvy k bytu a její nekonečné opravy
Nám majitelka pronajímala byt přes agenturu, která měla zajistit smlouvu a další formality. Tady se to bohužel neobešlo bez potíží. Manželovi při tomhle jednání asi narostla svatozář.
Agentura nám neustále posílala smlouvu, která byla jen obecná a ne pro náš případ. Do smlouvy jsme chtěli dát, že budeme mít v bytě psa a můžeme se přihlásit na adrese k pobytu. Manžel vždycky ve všem uvidí hned ty chyby (někdy je to prokletí), ale v tomhle případě se nám jeho smysl pro detail hodil. Připomínkoval agenturu několikrát, urgoval je, volal jim. Nakonec se do jejich jednání musela vložit majitelka. Smlouva byla asi po měsíci konečně připravené k podpisu. Ale byla to teda fuška.
Je to jen naše zkušenost, ale fakt je nejlepší řešit nájem bez prostředníka. Klasika.
Akce vypukla
Museli jsme zapojit celou rodinu. Máma se ségrou a jejich chlapama byla v našem pražském bytě, kde naložili všechny krabice, tašky a nábytek. Stěhovací auto zůstalo stát přes noc na parkovišti, aby mohlo vyrazit druhý den brzo ráno a přijet kolem 17 hodiny do Bruselu. V Čechách zrovna byla ta úmorná vedra v červnu, takže se při stěhování pořádně zapotili, ale zvládli to na jedničku s hvězdičkou. I naše malé neteře se zapojily do balení (bublinková fólie u nich vyhrála na plné čáře).
Já, manžel a naše psice jsme zatím jeli do Bruselu připravit byt a čekat, až dorazí dodávka s věcmi z Prahy. Chtěli jsme, aby si naše psice Róza brzo v novém bytě zvykla, takže jsme vezli plné auto granulí, pelechů, hraček (sraček a maček)…a našich věcí tam bylo minimum. Psí miláček je na prvním místě a my až na chvostě. Museli jsme se smát, když nám na každé zastávce vypadl tu míček, pak zase nějaký psí plyšák. Co bychom pro tu naši psí madam neudělali.
Asi po 9 hodinách jízdy jsme dorazili do Bruselu. Jede se v podstatě celou dobu po dálnici. Přes Německo se dá jet rychleji, když zrovna není snížená rychlost nebo zúžená dálnice. Žádné zácpy, ani nehody a nic jiného. Bylo to ok. Je pravda, že jsme vyráželi ve 4 ráno, abychom se vyhnuli tomu největšímu sobotnímu provozu, ale stejně jelo dost kamionů. Zatím se nám nejvíc osvědčilo vyrazit z Prahy kolem 3 hodiny ranní a jet ze soboty na neděli, kdy nejezdí kamiony a v noci není skoro žádný provoz.
Jak jsme stěhovali nábytek do 5. patra? To bylo drama. Píšu v dalším článku, tak se do něj pusťte.
Baví mě dávat lidem energii a radost. Prostřednictvím mých textů pomáhám čtenářům zjistit, že v tom nejsou sami a že humor nám vždy zůstane.
Psaní v různých formách se věnuji 7 let, ale vlastně už od dospívání jsem si vždycky něco psala.
Zdravím ze Zaventem! 🙂 Přistěhovali jsme se sem před týdnem a je milé číst, že někdo procházel těmi téměř stejnými zkušenostmi v téměř stejné době. S hledáním bytu jste měli tedy vážně štěstí, nám se pronajímatelé neobtěžovali ani ozvat zpět 😀 Je ale pravda, že jsme hledali nájem jen na 4 měsíce, což z nás nedělalo ty nejatraktivnější nájemníky. Jak se vám zatím v Bruselu líbí?
Ahoooj, Zaventem znám hlavně kvůli Ikei, máme to tam kousek 🙂 Tak to jsem ráda, že čtení pobavilo. Koukněte i na další článek. V Bruselu se mi zatím líbí moc, až na pár drobností, ale to se poddá. Vy plánujete zůstat 4 měsíce a pak zpět do ČR? To chápu, že bylo hodně složité najít byt. My máme smlouvu na tři roky zatím. Klidně mi napište na FB, tak reaguji rychleji. 🙂
Napsala jsem do directu IG 🙂