9 měsíců s vývodem na břiše – druhá část

Je to tak. Měla jsem ve 24 letech devět měsíců pytlík na břiše a bylo to skvělé období pro mé tělo, které se stihlo vzpamatovat ze všech léků. Brala jsem jich totiž denně i 15, a to ani pro mladé tělo není dobré. Ale má psychika na tom už tak skvěle nebyla.

Po první operaci, kdy mi udělali vývod na břiše jsem měla naordinované takové uzdravovací období. A jak to šlo?

Jen chci ještě upozornit, že tohle není veselé čtení a pro někoho může být i třeba nechutné, ALE je to přirozená věc. Kdyby taková možnost nebyla, tak už jsem dávno mrtvá.

Jak vývod funguje?

Když máte vývod, tak na břiše máte odhalené střevo, ale nejsou v něm žádná nervová zakončení, takže nic necítíte. A necítíte ani plyny, které vám tím pádem mohou z břicha unikat v různých situacích a prostě tomu neporučíte. Občas se vám teda z břicha ozývají zvuky, které se do všech situací nehodí, ale to je minimálně. Je dobré to vašemu okolí říct, když o tom zvládnete mluvit.

Jinak vám tekutina z břicha (v mém případě z tenkého střeva), odchází pořád. Měla jsem takový pytlík, který jsem si měnila jednou za den a když byl plný, tak jsem ho vypouštěla do záchodu. Zní to hrozivě, ale člověk si fakt zvykne na všechno a po čase získáte už grif a berete to tak, jak to je.

Jak se o vývod musíte starat?

Jednou za měsíc, jsem si vždycky došla pro čerstvé pytlíky a podložky, které se lepí kolem vývodu. Byla jsem vedená v tzv. stomické ambulanci, kde vám na pojišťovnu tyto pomůcky dávají. Je tam sestra, se kterou můžete řešit vše okolo vývodu a ptát se jí na všechno, co vás napadne. Doporučuju! Jsou to školení profesionálové, takže vám řeknou spoustu věcí, co nevíte.

Hygiena je úplně stejná jako bez vývodu. Jen prostě máte na břiše vystouplé červené kolečko, které si klidně můžete osprchovat. Jen ho moc nemydlit a nedřít. Pak si zase nalepíte pytlík a jdete dál fungovat.

Co jsem mohla jíst?

Já jsem mohla jíst opravdu všechno. Snažila jsem se ze začátku držet šetřící stravu a pak jsem zkoušela, co mi sedí a co ne. Tohle je u každého jiné a žádný doktor mi neřekl přesnou dietu. Mně například nedělalo dobře koření oregano, čerstvá paprika a mandarinky. Jinak jsem jedla většinou všechno. Co může působit problém je alkohol (u mě měl projímavé účinky, hodně), protože pak vám z břicha vytéká vyloženě voda a je dost agresivní, takže pokud se dostane na kůži, může to fakt dost pálit. Ale to je věc správného nasazení pytlíku kolem vývodu.

Bylo mi i špatně

Ano. Občas jsem snědla něco, co mi prostě neudělalo dobře. Například ta mandarinka. No a to vám pak prostě vývod nic nepustí ven a všechno vyzvracíte. U mě to trvalo vždycky několik hodin, než se mi střevo vzpamatovalo a zase pouštělo natrávené jídlo ven. Zvracení bylo hodně vyčerpávající, ale dalo se to vydržet a pak už aspoň víte, co vám nedělá dobře.

Ke státnicím s vývodem

Z tohohle jsme si dělaly s mou mámou srandu, abychom se i v těch nejhorších situacích měly čemu smát. Když je člověku fakt špatně, tak je černý humor vítaný. Nakonec jsme nebyly daleko od pravdy. Protože ke státnicím jsem šla s vývodem na břiše. Ale bylo to ok. Fungovala jsem normálně. Dokonce se mi stala „vtipná“ věc a to že jsem šlápla po cestě ke zkouškám do hovna a nevědomky jsem si ho rozetřela po kozačkách. Chvíli jsem si říkala, že mi smrdí vývod, ale pak jsem na to přišla a vyměnila si boty. Říkala jsem si, že jsem odsouzená k životu v hovnech doslova a docela jsem se tím pobavila.

Co si vzít na sebe?

Jestli si říkáte, že ten pytlík může být třeba vidět na oblečení? Tak u mě to tak nebylo. Pytlík vždycky dobře schováte pod oblečení a jestli nechcete, aby někdo věděl, že vývod máte, tak to nikdo nepozná. Nosila jsem stejné oblečení jako před operací. Záleží, kde máte vývod vyšitý. Já jsem ho měla vpravo od pupíku. Tomu pak přizpůsobíte oblékání.

Do nové práce skoro bez vlasů, ale zdravější.

Dokonce jsem si s vývodem našla práci, kam jsem normálně chodila a nikdo o mém vývodu nevěděl. Nebyla jsem v té době připravené to někomu říkat a nikdy jsem nebyla tolik sdílný typ. Chtěla jsem si všechno vybojovat sama. Což nebyl vždycky úplně dobrý přístup. Teď to vím. Ale každý jsme nějaký. Začaly mi pomalu dorůstat vlasy a zlepšovat se pleť, protože mé tělo bylo v žalostném stavu kvůli velkým dávkám kortikoidů před operací.

Co intimita a vývod

Tohle je téma, které bude zajímat asi i ty, kteří vývod nemají. Co bych k tomu tak řekla. Pytlík na břiše rozhodně není estetická věc, ALE dá se to! Když máte chápajícího partnera, tak milování není jen o tom mít dokonalé tělo. Navíc se dají na internetu koupit i speciální krajky a takové rukávky na pytlík od vývodu, takže nemusí být nic vidět. Věřte si a snažte si tyhle chvíle užít, protože život je fakt krátký na to, aby nás brzdila vlastní hlava. Je potřeba, abyste si vy i partner všechno srovnali v hlavě a přehodnotili své životní hodnoty. Do karet mi hrálo i to, že jsem se cítila lépe a má chuť byla větší.

Věřím, že to není pro všechny jednoduché a někteří partneři to třeba nezvládnou. Ale život je plný nepříjemných věcí, takže doporučuji dobře si vybrat partnera, protože nikdy nevíte, co se může stát.

Vývod pro mě jednoznačně jedno z nejlepších období

Kdybych z mého pohledu měla zhodnotit celé období s vývodem, tak pro mě bylo těch 9 měsíců neskutečný odpočinek po tom pekle, co jsem zažívala do té doby. Měla jsem štěstí, že mi vývod nechali jen krátkou dobu a mé tělo bylo připravené na vrácení střeva do těla. ALE bylo mi tak dobře, že jsem dokonce uvažovala o tom, že si vývod nechám. Bále jsem se dalších dvou operací a komplikací. Chtěla jsem prostě žít a tohle už neřešit.

Místo tří operací jen dvě, hurá

Nakonec jsem do další operace přeci jenom šla a byla to trefa do černého! Dostala jsem se do rukou zkušeného doktora Sequense, který v té době operoval v Nemocnici pod Petřínem. To je nemocnice Svatého Karla Boromejského, kde se o vás starají normální, ale i řádové sestry. Takže máte i netradiční duchovní zážitek. Řádové sestry nejsou žádná ořezávátka normálně slouží směny na jednotkách intenzivní péče a dělají úplně všechno. Já v té době už otrkaná spoustou pobytů v nemocnici jsem si tuhle nemocnici docela užila. Hned vedle ní byl kostel a z nemocnice se tam dalo projít, takže když se člověk dostal z nejhoršího, mohl se tam chodit koukat. Plus tam měli knížky na půjčení a třeba jídlo bylo částečně z jejich zahrady. Super ovocné kompoty. Byla jsem tam myslím 10 dnů a i přes své narozeniny, což bylo vlastně hezky symbolické, protože jsem se znovu narodila.

Stav po druhé operaci

Po druhé operaci jsem se probudila a jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že už vývod nemám. Nevěřila jsem tomu. V plánu bylo udělat druhou operaci, kde mi vymodelují z části tenkého střeva tzv. pouch, který bude zadržovat stolici, abych nemusela chodit tak často. No a pan doktor udělal všechno už ve druhé operaci. Mé tělo bylo prý v dobré formě, a tak to zvládli najednou. Byla jsem fakt ráda. Ale musím říct, že po operaci jsem měla takový divný pocit, že mám v těle něco zase jinak a to tlusté střevo tam prostě není. To pak rychle přešlo.

Přístup v nemocnici pod Petřínem

Před operací mi píchli epidurál do zad, abych po operaci necítila bolest v malé pánvi a nemuseli mi dávat morfium, protože po tom je člověk fakt mimo. To jsem věděla z první operace. Doktor si se mnou před operací promluvil a všechno mi vysvětlil, pak jsem byla o dost klidnější. Těsně po probuzení jsem teda cítila bolest v břiše, ne že ne, ale řekla jsem to sestře a oni přidali léky na bolest do epidurálu a dalo se to vydržet. Navíc jsem byla schopná vnímat okolí a své návštěvy. Úplně stejně jako po první operaci jsem měla v nose hadičku, která vedla do žaludku kvůli rozběhnutí střev, v břiše hadičky s dreny a samozřejmě cévku na čůrání. To mi potom postupně odstraňovali.

Co mě překvapilo?

Opravdu hodně mě překvapilo, že jsem nemusela na tu třetí operaci a všechno mi udělali ve dvou operacích. Byla jsem z toho úplně nejšťastnější.

Pak také to, že pár dnů po operaci můžete začít jíst a z nemocnice odcházíte už jako kompletně fungující. Ze začátku sice běháte na záchod často, ale pak se počet stolic ustálí. A nechodím ani v noci většinou.

Přístup v nemocnici, který byl skvělý a velmi profesionální, protože takových pacientů jako já tam bylo víc a doktor se přímo na tuhle nemoc specializuje.

Jak rychle se tělo mladého člověka dokáže uzdravovat. I když jsem sedm let brala tolik léků. A věřte, že jizva pro mě v tu chvíli byla to nejmenší.

Jak žiju teď s pouchem? Přečtete si i můj autorský eBook o ulcerózní kolitidě.