Skotsko, země, kde je ta tráva jaksi zelenější. Vyrazili jsme tam v roce 2018. Chtěli jsme projet kus skotské Vysočiny a Edinburgh. Moc jsem se tam těšila na krásnou přírodu, historii, zajímalo mě i jejich jídlo a samozřejmě lidi. Inspirujte se, kam zajet ve Skotsku v článku.
Cesta letadlem
Já nerada létám, fakt hodně nerada. Nemám ráda malé prostory, nemám ráda turbulecne a obecně tu představu, když jsem odevzdaná na milost někomu jinému. Asi je to taky část mé panické poruchy. Ale snažím se to překonávat, protože moc ráda cestuji a objevuji nová místa.
Let do Skotska do Edinburku byl v pohodě. To jsem si oddychla, ale měli jsme zpoždění, které bylo pak problém v autopůjčovně. Ale ten výhled z letadla. Paráda.
Autopůjčovna
Po příletu jsme si jeli půjčit auto. Název půjčovny aut už si nepamatuju, ale vybírali jsme ji podle ceny, aby byla nejlevnější. To jsme ale o téhle zkušenosti už neudělali. Museli jsme hledat místo odjezdu autobusu do půjčovny, která nebyla přímo na letišti. Popis, co měli na webu, byl fakt špatný, takže jsme tu zastávku hodně dlouho hledali. Asi po půl hodině běhání po letišti konečně úspěch. V půjčovně bylo fakt hodně lidí, čekali jsme asi hodinu na auto, aby nám řekli, že to naše malé není k dispozici, protože jsme přišli pozdě … Jak to asi máte ovlivnit, když má letadlo zpoždění … Noc nic. Nakonec jsme si museli půjčit SUV, za které jsme byli ve výsledku rádi, ale bylo potřeba ještě doplatit půjčovné.
Takže velké poučení, nešetřit při půjčování auta a vybrat si půjčovnu na letišti. Sice si trochu připlatíte, ale nebudete čekat a auto máte hned. Nejsou v tom žádné dodatečné poplatky a fígle. My jsme si po zkušenosti z jiné dovolené začali kupovat i pojištění auta, protože nikdy neovlivníte to, jestli vám auto někdo škrábne.
Jízda po levé straně silnice
Manžel byl zvědavý, jak se mu pojede po levé straně silnice. Nejdřív si musel zvykat. V autě měl volant na druhé straně a otočené byly i páčky na stěrače a blinkry. Co mu prý přišlo nejhorší, bylo odbočování doleva.
Také mají ve Skotsku trochu jiné kruhové objezdy, protože na něj musíte vjet správným pruhem, abyste vyjeli na správnou odpočku. No na začátku se nám z toho skoro zamotala hlava. Ale nakonec to manželovi přišlo lepší než jezdit vpravo. Já jsem byla ráda, že můžu pozorovat krajinu a občas navigovat.
Inverness a naše ubytování v mobilním domečku
Vyrazili jsme autem z Edinburku z letiště a před námi byla tříhodinová cesta do Inverness. Na letišti jsme si naštěstí koupili svačinu, protože po cestě do Inverness jsme nenašli žádnou benzínku, ani krám a ani jiné občerstvení a nechtěli jsme sjíždět z dálnice.
Po více jak třech hodinách jsme dorazili do Inverness. Naše ubytování bylo kousek za městem. Byl to mobilní domek, který měli majitelé vedle svého rodinného domu. V našem baráčku bylo úplně všechno jen v menším vydání. Terasa se zahradním nábytkem a výhled na krásný les, obývák s plynovým krbem a rozkládacím gaučem, pěkná kuchyně kompletně vybavené s jídelním stolem. Koupelna a záchod se sprchovým koutem, pak jedna menší ložnice a jedna větší ložnice s druhým záchodem. Vůbec jsem nevěřila, že se tohle všechno může do domečku (Woodlands cabin house) vejít. Bylo tam využité každé místo.
Nákupy a jídlo
Ještě večer po příjezdu jsme museli udělat nákup jídla. Podle Google Maps jsme zjistili, že je kousek Tesco, kde jsme pak nakupovali celkem často. Mají tam dost podobný sortiment jako u nás. Bavily mě jejich obaly na malé mléko. Jediné, co nemají jako my, byl chleba, mají toastový a to není ono.
Hodně jsme jedli kupované toasty, když jsme byli venku na výletech, pak také saláty připravené, kde byly třeba čerstvé krevety. Moc nám chutnali skotské sušenky tvz. Shortbread Finger – nejlepší k teplému čaji.
Co dělat v Inverness?
Město Inverness je takové nepsané hlavní město skotské Vysočiny. Je to krásné a historické místo. V centru je na kopci hrad, ze kterého je nádherný výhled na město. V ulicích je spousta místních restaurací a kaváren, kde si můžete dát různé polévky, toasty a mořské plody.
Jsou tam také prodejny typických kiltů a různých oblečku se skotským kostkovaným vzorem. Většinou to bylo všechno vyrobené přímo ve Skotsku. Krásný výlet na půl dne.
Výlet lodí za delfíny v městečku Avoch
Když se nás majitel mobilního domku ptal, jestli pojedeme pozorovat delfíny, tak jsme si mysleli, že si dělá srandu. Ale pak jsme zapátrali a zjistili, že kus za městečkem Avoch je pláž, které vybíhá do moře a občas je tam možné vidět delfíny. Na plaži je maják Cromarty. Vydali jsme se tam na výlet a prošli se po pláži, ale žádného delfína jsme neviděli.
Pak jsme jeli vesničkou a narazili na možnost zajet se podívat přímo na moře lodí. Museli jsme počkat do dalšího dne, až nás bude víc cestujících a starý mořský vlk nás na lodičce odvezl kousek dál za výběžek u města Avoch. Bylo to neskutečný. Cestujících nás bylo asi šest, takže nic megalomanského (to nemám ráda), neměli jsme jistotu, že delfíny uvidíme a o to větší radost jsme měli, když se začali kolem lodi prohánět a vyfukovat vodu.
Byli jsme tak nadšení, že jsme je ani nestihli nic moc vyfotit. Užívali jsme si to. Další moc pěkný program na půl dne.
Lochneské jezero a hrad Urquhart
Dovolené ve Skotsku je často spojená s návštěvou Lochnesského jezera. My se tam také vydali. Přímo ve městě u jezera bylo turistické centrum, kde se daly koupit lístky na hodinovou plavbu po jezeře. Bylo to i s výkladem. Lochnesku jsme neviděli a ani se nedivím, protože jestli v jezeře nějaká je, tak přes tu černou vodu jí nikdo neuvidí. Hodně mě překvapilo, jak moc byla voda v jezeře temná. Úplně strašidelně. Potápěči, kteří pátrali po lochnesce, prý neviděli víc jak metr před sebe.
Okolní půda jezera má hodně rašeliny a díky tomu je voda v jezeře tak černá a tajemná. Jezero má ledovcový původ, a proto je na mapě jako taková proláklina nebo prasklina. Z výletu na lodi po té černé vodě jsem měla úplně magický pocit. Zaujal nás hrad, který stojí na jednom ze zelených břehů jezera.
Tak jsme vyrazili na hrad Urquhart. Tento hrad hrál strategickou roli ve válce o skotskou nezávilost, ale dnes je z něj už jen zřícenina. To nám ale nijak nevadilo, z hradu se nám naskytl zase úplně jiný pohled na jezero Lochnes. Navíc měl perfektní návštěvnické centrum zapuštěné do skály, které nerušilo vzhled památky a dalo se tam najíst.
Památník bitvy u Culloden
Asi patnáct minut autem od Inverness je pamatník bitvy u Culloden, která proběhla v roce 1746. Ve skotské historii byla bitva důležitý milník. Boj mezi Angličany a Jakobity (Skoty) znamenal konec tradičních skotských klanů. Po bitvě následoval teror, vysídlování obyvatel Vysočiny a hladomor.
Pole v bažinách, kde asi během hodiny padlo 1500 členů jakobitské armády, ve mně zanechalo hluboký dojem. Myslím, že stojí za návštěvu zastavit se na místě, které ve skotské kultuře tolik znamená.
Cairngormský národní park
Je největší národní park na Britských ostrovech. Přála bych si, abychom měli bývali víc času si ho projít a myslím, že tento park je jedním z míst, kvůli kterému se do Skotska určitě ráda znovu vrátím.
V parku jsou hory, jezera a nádherná příroda. Všude najdete parkoviště a zázemí pro turisty, takže není problém si dát čaj a nakoupit třeba nějaké dárky.
Jezero Loch An Eilein
Toto bylo jediné místo, kde jsme si udělali delší výlet. Byl to menší výšlap kolem jezera Loch An Eilen. Místo nás hodně zaujalo, protože uprostřed jezera je zatopený hrad. V okolí je nádherná panenská příroda s hlubokými lesy. V takovém prostředí se pak snadno věří na víly a lesní skřítky.
Nakonec pro nás výlet kolem jezera znamenal mnohem víc než jen procházku, protože manžel mě tam požádal o ruku. O tom píšu tady.
Hrad Dunrobin a pláž Dornoch
Nejsevernější místo, které jsme navštívili, byl hrad Dunrobin a pláž v Dornoch. Pláž byla divoká, moře mělo ledovou vodu a já jsem na pláži ještě nikdy neměla na sobě tolik oblečení. Přesto ve mně zanechala vzpomínka na pláž krásný pocit. V okolí pláže bylo spousta obytných domků a já si říkala, jaká to musí být nádhera vstávat s výhledem na moře.
Hrad Dunrobin je krásný a zachovalý. Stojí přímo u moře a okolo něj jsou nádherné udržované zahrady. Je vyhledávaným turistickým místem, ale stojí za návštěvu, protože lidé se ve velkém areálu rozloží a vy můžete nasát další kus skotské historie. Také je přímo v hradu jídelna, takže se můžete občerstvit.
Fort William, hrad Inverlochy a viadukt Glenfinnan
Výlet do města Fort William byl nejdelší cesta, kterou jsme z Inverness podnikli. Cesta tam a zpět trvala necelé čtyři hodiny. Překvapilo nás, že se tam jede po takové okresní silnici, kde jezdí spousta nákladních aut s dřevem, které prostě na úzké silnici nepředjedete. U města Fort William je nejvyšší hora Velké Británie – Ben Nevis. Nás zastihlo pravé skotské počasí mlha a déšť, takže jsme horu ani neviděli z dálky. Na výlet k ní nebo na ni jsme neměli čas.
Prošli jsme alespoň městečko Fort William, jehož centrum byly historické dřevěné domečky a kousek přístav. Dali jsme si v jedné z kaváren výborné jídlo a jeli dál. U města jsme ještě udělali menší zastávku u zříceného hradu Inverlochy, kde jsme se prošli.
I když nám počasí nepřálo, tak jsme si nechtěli nechat ujít viadukt Glenfinnan, které je známý hlavně z filmů s Harrym Potterem, protože po něm projížděl bradavický expres. Pěkná procházka z parkoviště na kopec k viaduktu nás bavila, počasí se trochu umoudřilo a mohli jsme tak pořídit pěkné fotky. Nakonec jsme se spokojeně vydali zpátky do Inverness.
Skotské počasí
Hodně mile nás překvapilo, že předpověď počasí ve Skotsku většinou seděla naprosto přesně. Koukli jsme vždy na počasí do mobilu a podle toho jsme plánovali výlety. Když mělo dvě hodiny pršet, tak fakt pršelo dvě hodiny a pak bylo pěkně. Samozřejmě bez nepromokavých bot, teplé bundy a kalhot jsme se neobešli. Ale by nám bylo jedno, i kdyby padali trakaře, když jsme na dovolené a můžeme poznávat jinou zem, tak milujeme i déšť. Znáte to.
Výlety
Všechna místa, která jsou v článku, jsou do hodiny cesty od Inveness. Jediný Fort William je dvě hodiny daleko. Já bych do Skotska určitě někdy vyrazila ráda znovu. Hlavně na Vysočinu, která mě opravdu učarovala. Chtěla bych se podívat také na poloostroch Skye a další místa.
Naše dovolená z Inverness pokračovala ještě v Edinburku, ale o tom v dalším článku.
Baví mě dávat lidem energii a radost. Prostřednictvím mých textů pomáhám čtenářům zjistit, že v tom nejsou sami a že humor nám vždy zůstane.
Psaní v různých formách se věnuji 7 let, ale vlastně už od dospívání jsem si vždycky něco psala.
Moc pěkné čtení, tato místa jsem navštívila v roce 2o14 a každý den mě tak okozlil nádhernou přírodou, že jsem nemohla ani usnout.Tato země je skutečně krásná , zajímavá.Mam ve Skotsku kamaráda, který nam tato místa, která popisujete ukazal.Dekuji za připomínku nádherných 14 dni prožitých ve Skotsku.Tesim se na pokračování.S pozdravem Eva Smejkalová
Moc děkuji za zprávu. Hodně mě potěšila 🙂 Naprosto rozumím vašemu okouzlení a mám to stejně. Koukněte určitě i na další články o Skotsku v rubrice cestování.