Home office – někdo může a někdo musí. Jiný zase pracovat z domova v podstaty své práce prostě nemůže. Termín práce z domova alias home office se na nás během pandemie v roce 2020 valil ze všech stran. Já jsem si v tom roce prošla velkým vnitřním bojem a ten mi v hlavě posunul hodnoty úplně někam jinam. Teď vím, že nemusím pracovat 12 hodin denně a sedět pořád v kanceláři, abych byla úspěšná a spokojená. Ale proč to tak máme někteří nastavené v hlavě?
Musíš pořádně pracovat
Já měla ještě minulý rok v hlavě nastavené, že „pořádně pracovat“ znamená v mé profesi sedět od nevidím do nevidím v kanceláři. Oběd si nosit nejlépe z domova, abych neztratila čas, plnit všechny zadané úkoly skvěle a hned. Také jsem si spoustu cílů navíc na sebe kladla sama. V tu chvíli mi nedocházelo, že to vše nemusí být hotové. Nedokázala jsem si od práce získat odstup, protože nebyl čas.
Jen a jen práce
Žila jsem hodně prací, protože mě bavila, ale neuvědomovala jsem si, že mě i ničí. Na jiné věci jako rodina, koníčky byl také čas, ale já u toho pořád myslela na práci. Blbý no, ale neuměla jsem si pomoct. Neuvědomovala jsem si, že život je třeba postavit na víc nohách než jen na práci.
A když jsem zjistila, že asi nemůžu mít děti, tak se mi těžko hledala další noha, na které mám postavit svou psychickou stabilitu a další život. Tím víc jsem pracovala a nemyslela na své tělo. Až jsem se nakonec úplně složila, ale o tom píšu v jiném článku.
Jak chci teď pracovat?
V té špatné situaci jsem se snažila najít něco dobrého. I když to bylo ze začátku hodně těžké a pracovat jsem nemohla vůbec. Tady jsem neskutečně vděčná za svého manžela, který mě v celém mém znovuzrození podpořil.
Mohla jsem se na chvíli zastavit a zamyslet se nad tím, jak chci dál pracovat. Potřebovala jsem si ujasnit to, co můžu dělat, abych se v tom cítila v pohodě. Jsem ráda mezi lidmi a ráda se s nimi bavím, ale jen občas. Mám naopak hodně ráda, když si můžu organizovat práci podle sebe. Někdy se mi pracuje dobře večer a jindy zase ráno. Je to různé. Ráda dělám práci, která mi dává smysl a můžu tím i někomu pomoct. Takhle jsem přemýšlela nad svým dalším směřováním. Vím, měla jsem ten luxus, že jsem si to mohla dovolit. Ale vlastně jsem se k tomu propracovala a našetřila na ten velký průser, který nakonec vedl do mé současné spokojenosti.
Co budu teď dělat?
Věděla jsem, že ráda píšu, že mi to jde. Psala jsem reklamní texty pro různé firmy, psala jsem jim také na sociální sítě a další, to mě bavilo. Uvědomila jsem si, že nikdy nebudu velké zvíře v korporátu, které bude manažer. To mě trochu naštvalo, protože jsem zase měla od sebe velká očekávání. Ale pak mi došlo, byl to můj největší AHA moment, že to je v pohodě, když to tak nebude. Nejsem v téhle pozici prostě spokojená. To je fakt! Zní to jako banalita, ale já si k tomu musela dojít sama postupem času.
Takže psaní na volné noze a práce pro můj blog, to je teď má další cesta. Hodně mě to baví a ta práce mě nabíjí energií. Létám pořád pár centimetrů nad zemí a mám radost, když mi čtenáři píšou ohlasy na mé články. Opravdu velkou radost. Zvykám si na to, že jsem paní podnikatelka.
Vysněnou práci přeji všem!
Popsala jsem vám svou vlastní cestu. Každý má jiné výchozí podmínky a jiný zájem, to je mi jasné. Já například hrozně moc obdivuji lidi, co pracují ve zdravotnictví a v sociálních službách. Vím, že tito lidé si home office fakt vzít nemůžou a jsou doslova v první linii do roztrhání těla. Musí to být podle mého názoru srdcaři, jinak by svou práci nemohli dělat.
Já vím, že pro mě by se tohle nehodilo, sice jsem hodně empatická, ale prostě bych to nevydržela psychicky a fyzicky. Ale je v pořádku, že každý děláme jinou práci. Já můžu pomáhat zase tím, že sdílím svůj příběh, a i kdyby si jen jeden čtenář řekl, že chce také najít svou vysněnou práci, tak je to pro mě výhra.
Jak už pracovat nechci?
Ve svých 34 letech vím, že nechci dělat práci, která mě bude vysávat. To pro mě znamená sedět v kanceláři 12 hodin a nemít čas se zamyslet, jenom pracovat jako robot. Záměrně nepíšu, že už nikdy nechci pracovat v korporátu. Pokud někdy bude pozice, která mi bude dávat smysl, firma mi bude sympatická, tak bych do toho šla. Práce z domova a firma, která řeší svou společenskou zodpovědnost (například životní prostředí, lidská práva…), to je pro mě ve 21. století opravdu nutnost.
Nemyslím si, že tohle je nějaká moje zhýčkanost nebo nereálnost. Když budou potenciální zaměstnanci toto vyžadovat, tak jim firmy musí vyjít vstříc. Co mě hrozně ubíjí a absolutně nemotivuje je, že někde musím sedět, protože se to musí a musím být pod dohledem. Důvěra v mou osobu a mou práci je přeci jasná. Nechci být pěšák, kterému se musí dávat rozkazy.
Doporučuji všem se nad tímhle zamyslet a říct si, co vlastně v práci nechci. Není totiž nic horšího než se nechat prací vysát, i když to myslíte dobře. Uvědomit si to je jedna z největších výher mého života.
Můj osobní pohled
Celý článek je můj osobní pohled. Píšu o tom, co jsem zažila na vlastní kůži. Nikomu tím nechci určovat jeho vlastní cestu. I já jsem byla ve velké firmě spokojená a spoustu jsem se tam toho naučila, ale postupem času jsem si došla k tomu, co už nechci. Přeju všem, ať dělají svou vysněnou práci a jestli ji ještě nemáte, tak si k ní dojděte. Hodně štěstí!
Baví mě dávat lidem energii a radost. Prostřednictvím mých textů pomáhám čtenářům zjistit, že v tom nejsou sami a že humor nám vždy zůstane.
Psaní v různých formách se věnuji 7 let, ale vlastně už od dospívání jsem si vždycky něco psala.
Ahoj Kláry, já bych se chtěla zeptat, zmiňuješ, že nejspíš nemůžeš mít děti. Chtěla bych se zeptat, zda je to kvůli tvým problémům se střevy? V jednom z předchozích článků u stěhování si zmiňovala, že jsi nějakou reprodukční kliniku navštěvovala? Neplánuješ článek o tom, případně, napsala bys o tom něco víc klidně soukromě? Děkuji V*
Ahoj Verčo, ano, je to kombinace. Po operaci střev mám v břiše různé srůsty. Plus mám polycystické vaječníky, což je taky komplikace při otěhotnění. Chystám se k napsání článku, ale je to obsáhlé téma a takové pro mě ještě bolavé a aktuální. Nemám spoustu věcí vyřešených. Odhodlávám se. Jsem ráda, že tě to zajímá, tak snad se brzo můžeš těšit na podrobnosti. Děkuju moc za čtení blogu. Klára
Děkuji moc. Rozumím, já se právě nedávno dozvěděla, že mám endometriózu. Je mi 31. Takže právě přemýšlím nad zmrazením vajíček. Měj se hezky. V*